Historie obce Biřkov a Zderazu

 
    Katastrální obec Biřkov čítá 132 obyvatel a 56 domů. Je položena asi 416m. nad mořem. V Biřkově stávala pevná tvrz Drslaviců, která již ve 13. století byla sídlem Břetislava z Biřkova. Nejstarší zmínka o rodu Biřkovských z Biřkova, podána nám listina, kterou královna Kunhuta r. 1245 ku prodeji Přeštic své svolení dává.
    Další zpráva o vsi Biřkově pochází z r. 1339, kdy se připomíná Ota z Biřkova, který se psal také z Vřeskovic, podle blízké vsi, která mu rovněž patřila. V polovině 14. století koupil ves s tvrzí Bohuchval z Hrádku, který v r. 1379 prodal Biřkov neznámému vladykovi Alšovi. Na počátku 15. století je držel Petr z Chrástu, řečený Prase, kterému patřily i některé vsi v okolí Plzně. Po smrti jeho manželky Markéty, jíž Petr statek zapsal, jej jako odúmrť získal od krále Ladislava v r. 1454 Vilém z Mečkova. Po něm byl držitelem Biřkova Jan Pokonický z Dlouhé Vsi. Poněvadž zemřel bez potomků, vyžádal si r. 1485 tvrz i statek na králi Vladislavovi II. Jan z Roupova a připojil je k Roupovu. Od té doby asi na tvrzi nikdo nebydlel, ta pomalu chátrala, takže  v r. 1607 při prodeji roupovského panství Janovi z Klenové se výslovně
uvádí jako pustá.
    Tvrz stávala na severovýchodním konci vsi na mírné vyvýšenině a přiléhal k ní rybník, z něhož se přiváděla voda do příkopu. Po okraji tvrziště dnes vede silnice na Vřeskovice a stojí tu několik domů. Příkop pod silnicí, na jehož místě jsou nyní zahrady, je dosud viditelný. Dodnes se tu říká Na Tvrzi.
    Odtud také pocházel Václav Šašek z Biřkova, jenž se zúčastnil české výpravy do západní Evropy, kterou podnikl v letech 1465-1467 Lev z Rožmitálu na příkaz krále Jířího. Podle Šaškových zápisů, do latiny přeložených, napsal Al. Jirásek knihu „Z čech až na konec světa“. Cestopis Šaškův „Ve službách krále Jiřího“ je nově přeložen z latinského vydání, neboť český rukopis není dochován.

    Již od dávných dob se obyvatelé Biřkova živili převážně zemědělstvím. Během všech sociálních přeměn bylo obyvatelstvo složeno ze zemědělců, kovozemědělců a podruhů. Ke konci 19. století měla obec 34 domů a žilo zde 230 obyvatel. Trpkým obdobím obce bylo vypuknutí I.sv.války. Někteří občané, kteří odešli na frontu se již nevrátili. Historický rok 1918 po vyhlášení samostatnosti ČSR vrátil do vesnice nový život.
    II.sv.válka poznamenala Biřkov obětmi přímo na frontě, nebo v koncentračních táborech. Ti, kteří útrapy války přežili a vrátili se do svého domova, byli poznamenáni na celý život. Celou dobu okupace lze charakterizovat tak, že v obci sice panovaly obavy o další budoucnost, ale existovala tu osobní statečnost obyvatel a víra ve vítězství nad fašismem. Velký rozmach je v obci po válce. Došlo k výstavbě nových domků a společných objektů nově založeného JZD.
    Další nebývalý rozvoj zaznamenala obec po roce 1971, kdy byla zahájena výstavba Veterinárního asanačního ústavu a nových bytových jednotek. Veterinární asanační ústav přispěl jak finančními, tak i technickými prostředky při úpravě vozovek, opravě elektrického osvětlení, vybudování vodní nádrže v obci. Dále sdruženými finančními prostředky přispěl na výstavbu nové prodejny, která byla otevřena v únoru 1988.

O jménu obce Biřkov
    V roce 1275 je obec zmiňována jako Bierkov. V roce 1339 je připomínán tentokrát Birzkow, jako sídlo vladycké. Spřežkou rz se vyjadřovalo ř. Dále se pak obec psala Byrzkow, Bierzkow, ale také Bieržkov, či německy Birschhau. Nejstarší podobou byl však asi Brzkov, což svědčilo o tom že šlo o majetek jakéhosi Brzka. Brzek totiž býval osobním jménem.
 
Zderaz 

    Se starobylým pojmenováním vesničky Zderaz se setkáváme v roce 1789, kdy je zapsána jako Zdaras, a stejně je tomu i v roce 1839. Zderaz se vedle Zdaraz objevuje až v roce 1848, ale v letech 1854-1921 je to opět Zdaraz. V roce 1921, kdy došlo v nové republice k revizi místních jmen, je stanoveno pojmenování Zderaz, i když se v některých pramenech tato podoba názvu objevuje už dříve, například v Ottově naučném slovníku, který říká,že tu bylo před sto lety pouhých sedm stavení a 35 obyvatel.
    Původní je zřejmě pojmenování Zderaz, Které vzniklo jako přídavné jméno přivlastňovací (přípona j+měkký znak) k staročeskému jménu Zderad. Soudí se tedy, že tu jakýsi dávný Zderad měl svůj majetek, pravděpodobně dvůr. Obce se stejným jménem najdeme ještě na okrese Chrudim a Rakovník a v Praze se jmenuje jedna ulice Na Zderaze, to podle známého zderazského kláštera, který tu stával. Zderadice jsou ve středních Čechách, Zderadinky a Zderadiny máme také. Zajímavostí zdejšího Zderazu je lidové pojmenování Chvojí.